Dneska holčičky slaví své druhé narozeniny. Neodpustím si obligátní povzdech, že to neskutečně letí. Nezavřou pusu od rána do večera. Někdy ani v noci ne a komentují nahlas svoje sny. Je s nimi kopec srandy, jenom tedy opravdu nezbývá mnoho času na nic jiného. Až budu někdy mít chvíli, která by hrozila nudou, tak sepíšu, jaké to je s dvouletými dvojčaty. Teď tipuju, že to přijde někdy v důchodu.
Zatím jen malý náhled toho, na co jsem si vzpomněla takhle narychlo po ránu.
Výborně zkomolené slovo, na které reagujeme raketovou rychlostí: "Kakakoš" = "na záchod"
Vybírají si zubní pastu a neradši mají jahodovou, ale nějak jim nevychází slabiky, takže je z toho "jaodovovovovovovou".
Poznávají okolí a to už hodně zdaleka, takže když jedeme autem, odbočíme na kruhovém objezdu domů, tak obě spustí: "Domů nééé, domů néééé! Babika, děda, teta.." a nabízí možnosti, kam by jely radši :)
Milují autobusy, bagry, vlaky, náklaďáky (kamiony ne), každému se musí zamávat a říct papa bagr, nebo papa autobuse, jinak se nemůže jít dál.
Zdraví každého, koho potkáme "Bobýden!" a to dost protahuje procházky, protože oslovení to berou jako záminku ke konverzaci o tom, jaké to je a) prima mít dvojčata b) jaká to je hrůza mít dvojčata.
Když po mě něco chtějí třeba otevřít, tak mi to podávají se slovy: "Děkuju!"
Maminka, máma má mnoho významů. "Mamika" je vítací krásné oslovení, nejhezčí je, když večer usínají a říkají "Mamika, láska". "Mamimamimami" je volání na služku, které používají i pro přivolání tatínka, babičky, kohokoli dospělého. "Maminky" je výraz pro: tohle nesmím sníst.
Zvládají i vcelku rozsáhlé věty. A už nám začínají vznikat takové ty situace, kdy se člověk z nedostatku jiných možnosti tváří zhruba jako: "Tohle není moje dítě, vůbec nevím, kde se mi vzalo v náručí!". Kupříkladu nedávno jedeme narvanou lanovkou dolů z Petřína a Johanka se rozhlíží a něco se jí honí hlavou. Já už s obavami čekám, co přijde. Johanka si počkala, až bude úplné ticho a hlásí: "Paní mají pipiny". Některé přítomné dámy dusí smích, jiné rudnou, ty, které situaci minuly se ptají sousedek, co se stalo.. "Ano, miláčku, to máš pravdu, ale nemusíš to říkat nahlas, ony to vědí.."
Teď přišla Rozárka a já budu muset končit. Za těch pár vteřin zahlédla spodní okraj fotky a už to jelo: "Pejsek (kvůli té chlupatině), Čiky! K babice!" Já: "Ale ne, podívej, co to je.." (a roluju na celý obrázek) "Ogáka (Rozárka) pinká, hajat, videjo (nevím odkud se vzala tahle vsuvka), děda, babika, Čiky, pojedem. Máma býje, obíkat, jedem."
Tak my teda jedem :)
*Jantar*
PS: Dárky a dort prozradím příští týden. A ještě pracuju na "vzpomínkovém" videu a taky na návodu, jak se takové video doma snadno udělá.

Jste úžasná rodina a Váš blog mi je často inspirací (a to nemám dvojčata). Holčičkám vše nejlepší!
OdpovědětVymazatDěkujeme za přání i chválu :)
VymazatVše nejlepší i z Polska! Jak ten čas běží, zda se mi, že včera jsem četla článek o prvním dortu. :)
OdpovědětVymazatMě to přijde, že jsem se jednou vyspala a jsou jim dva :D
VymazatSnad nevadí, že jsem tu poprvé, ale Váš článek mě velice pobavil. :) Jestli to lze říci takhle, jsem taky z dvojčat, takže mi došlo, jak to mamka musela mít těžké (ale i zábavné), i když to vlastně nahlas nepřizná. :D
OdpovědětVymazatPřeji holčičkám vše nejlepší, hodně zdraví a štěstí!
Děkujeme za přání! Snad se budete ráda vracet :)
VymazatHodně mě pobavilo "Maminky = toto nesmím sníst" :) Jinak máte moc pěkný a inspirativní blog, divím se, že jsem ho neobjevila dříve.
OdpovědětVymazatKateřino, moc děkuji za chválu :) snažím se :)
OdpovědětVymazat