Nedávno holčičky přešly do nové fáze a když vidí šátek nebo nosítko, tak nechtějí ke mě do nosítka, ale chtějí nést vlastní miminko. Ano, je to tady, podnikají první krůčky k samostatnosti. Na rozdíl od spousty jiných maminek to nenesu těžce a s povzdychem, že mám po tulení, ale s hrdostí a nemalou radostí, že možná někdy budu mít taky trochu klid (než se narodí další tulidlo). A podporuji tyhle snahy co to jde. Protože dospělácké verze jsou jim i panenkám velké, tak jsem se rozhodla jim ušít vlastní miniaturní nosítka. Na následujících řádcích najdete detailní návod na ušití vlastního (včetně popisu zjednodušené verze pro úplné začátečníky - tohle nosítko je dobrý první projekt).
A na Facebooku Back on Trees (TADY) si můžete o jedno nosítko zasoutěžit (do středy 31.8.2016, výherce se losuje 1.9.2016).
Takhle to vypadá, když mají holky namotaná dospělácká nosítka. Na doma dobrý, ale ven prostě takhle vyrazit nemůžeme, protože by se upekly nebo přizabily o odmotané popruhy.
Pohledala jsem inspiraci na internetu a nejšikovnější se mi jevilo ušití miniaturního Mei Tai. To je nosítko využívané především v Asii. Snadno si vyrobíte vlastní i na nošení svých dětí a nemusíte přitom být žádná zázračná švadlenka. Návodů je na internetu spousta, hlavně prosím vás neuvažujte nad tím, že byste jen zvětšily míry tohohle nosítka a šily podle tohoto návodu. Nosítko pro nošení živých dětí musí mít spoustu prvků navíc (například bezpečnostní švy nebo tvarování zádové opěrky), aby bylo spolehlivé a bezpečné. Nosítko na fotografii vlevo je částečně šité podle jednoho takového návodu (celá sbírka pěkných postupů je TADY).
Přezkové nosítko na panenky jsem zavrhla, protože doma žádné přezky nemám a při mém odporu k nakupování materiálu by se nosítek dočkaly k maturitě. Vzpomněla jsem si, že mám doma roli vatelínu, a tak jsem se rozhodla, že udělám polstrovaný bederní pás a část ramenních popruhů, takže budou nosítka více připomínat dospělácké verze a já je budu moci ozdobit prošíváním. Když se vynechá polstrování, tak je ušití nosítka výrazně rychlejší a snadnější. Rozdíly v postupu budu popisovat.
Co budete potřebovat?
- 0,5 m plátna - z toho ušijete i celé nosítko. Pokud budete chtít dělat zádovou opěrku z jiného materiálu, stejně budete potřebovat půl metru, jen vám zbyde víc. Krásné designové záležitosti koupíte na Unuo.cz (TADY) a moc pěkné a cenově příznivé látky jsou k nalezení na eshopu Mechulka (TADY). V jakémkoli obchodu s látkami určitě vhodný materiál seženete.
- 25 cm vzorovaného plátna na zádovou opěrku - nemusí být, viz výše
- 2x 10 cm chlupatého suchého zipu
- 1x 5 cm zoubkatého suchého zipu
- vatelín - není nutný, potřeba je 1x 7x64 cm na bederní pás a 2x 7x25 cm na ramenní popruhy
- nit v odpovídající barvě
Rozměry hotového nosítka jsou zhruba následující:
Rozměry jsem dělala tak, aby se tam holkám vešla "jejich miminka" z IKEA, ale zároveň aby jim z toho nepadaly menší panenky, které dostaly ke kočárkům. Škoda, že už se ty ikeácké panenky nedělají, jsou geniální.
Výroba zabere tak 3-4 hodiny v té složitější variantě, v jednodušší bych odhadla 2-3.
A teď už k návodu:
Z modrého plátna jsem si vystřihla dva obdélníky na ramenní popruhy velké 16x110 cm. Počítám se švovými přídavky 1 cm. Dál jeden obdélník o velikosti 7x64 cm. Z kytičkovaného plátna jsem střihla dva obdélníky 22x27 cm.
Tady na obrázku je vidět orientační rozložení střihu na látce o šíři 150 cm. Každý čtvereček je 5 cm.
Ramenní popruhy i bederák jsem po délce přeložila na polovinu a sežehlila a na obou dlouhých stranách jsem je založila o 1 cm a taky sežehlila.
Oba popruhy jsem na jednom konci zešikmila a založila následujícím způsobem:
Pak jsem popruhy částečně sešpendlila a částečně sesponkovala. Sponky se rychleji vyndavají než špendlíky a drží dobře, používám je skoro na všechny lemy nebo okraje, kde nehrozí, že by se látka rozjížděla a nějak extrémně klouzala.
Zhruba těch 30 cm od nezešikmeného konce jsem vložila vatelín. U jednodušší verze vynecháte vatelín.
Špendlí se takto:
Pak jsem prošila špičku zhruba na šíři patky od okraje. Kdyby někdo nevěděl, co je to "na šíři patky":
Lem jsem prošila ještě jednou co nejblíže kraji a pokračovala ve stejné vzdálenosti dlouhým švem na straně popruhu.
Stejně daleko od kraje jsem prošila i druhý okraj popruhu po celé délce.
Takto vypadá špička po dokončení. U jednodušší verze bez vatelínu máte v tuhle chvíli popruhy hotové.
U vycpávané části jsem ještě prošila celou délku, pod kterou je vatelín, dvěma švy zhruba centimetr a půl od okraje.
Posledním krokem na popruzích je prošití spodní otevřené části, ačkoli to není nezbytně nutné. Prošití bude vidět na dalších fotografiích.
Pak jsem si připravila zádovou opěrku. Horní rohy obou dílů jsem zešikmila tak, aby to zešikmení bylo dlouhé zhruba 5 cm.
Na lícovou stranu jsem takto položila ramenní popruhy. Jste li puntíčkáři, tak si dejte pozor, aby byly špičky popruhů otočené symetricky.
Na to celé jsem položila druhý díl zádové opěrky rubem navrch a sešpendlila. Nejdřív popruhy, aby neujely a pak obě strany a horní okraj.
Sešpendlené části jsem prošila centimetr od okraje.
Pak jsem to všechno otočila na líc a sežehlila okraje a místa, kde jsou přichycené ramenní popruhy, aby byly krásně ploché.
Tohle celé jsem prošila ještě rovným stehem co nejblíže okrajům. To není na ozdobu, ale proto, aby po vyprání nosítko pěkně drželo tvar. Doporučuji zvolit na tohle prošití delší steh, vypadá to líp.
A na řadě je bederní pás. Ten máme od začátku sežehlený od začátku stejně jako popruhy. Vložila jsem do něj vatelín po celé délce (v jednodušší variantě tohle neděláte). A pak jsem zhruba doprostřed dlouhého a ještě nesešitého okraje vložila spodní okraj zádové opěrky. Takto:
A sešpendlila. Je potřeba si dávat pozor, aby na zádové opěrce vepředu i vzadu byl bederák stejně vysoko, aby se pak nešilo vedle.
Pak jsem celý popruh sešila co nejblíže k okraji.
Boční strany bederáku jsem následujícím způsobem zahnula (asi 1cm dovnitř) a zašpendila.
Pak jsem ho opět prošila co nejblíž k okraji. Protože je bederák v tomhle místě docela tlustý, tak by člověk šil patkou jakoby "do kopce". Nedávno jsem někde náhodou narazila na fajn fígl, že se zadní část patky podloží něčím stejně tlustým a šije se pak lépe. Fakt to funguje.
Stejně jako u ramenních popruhů jsem prošila i spodní dlouhý okraj po celé délce. Pak jsem se rozhodla, že by byla škoda nevyužít možnosti zdobně prošít polstrovanou část. Něco podobného jsem dělala poprvé v životě a překvapivě se to docela povedlo. Pro ten účel jsem si křídovou tužkou předkreslila švy. Tuhle část v jednodušší variantě úplně vynecháváte a jdete rovnou na suché zipy.
A prošila. Lépe se mi to šilo od spodního okraje k hornímu. Látka měla tendenci se pod patkou méně hrnout. Foto bude v závěru, nějak jsem to v euforii z toho, že se povedlo, zapomněla vyfotit během procesu.
V následujícím kroku jsem přišpendlila suché zipy. Na jednu stranu bederního pásu (tu, kterou chcete mít jako rubovou, nebo možná spíš vnitřní) krátký suchý zip s háčky.
A na druhý konec pásu na opačnou stranu dva zipy s očky.
Všechny zipy jsem pak prošila asi milimetr nebo dva od okraje a zastřihla rohy, aby to děti neškrábalo. Dolní zip je zastřižený, horní ještě ne.
Z druhé strany vypadá prošití zipů takto:
Pak jsem ještě bederák prošila tam, kde ještě prošití chybělo stejným způsobem jako polstrovanou část ramenních popruhů. Tedy zhruba centimetr a půl od okraje. Když se nechcete dělat se zdobným prošíváním, tak takhle můžete prošít celou délku bederáku. Opět to není na ozdobu, ale kvůli tomu, aby se vycpávka po praní vevnitř nehrnula a nedělala neplechu.
A je to!
Holčičky se do nosítek hned navlékly i s panenkami a měly je i venku na procházce. Radost veliká. Akorát já s sebou neměla foťák. Pár fotek jsem zvládla doma, ale bylo to jak fotit blechy..takže jsou všechny mázlé :D
No a já mám taky radost, protože konečně mám svůj pracovní koutek. Sice je to ještě pořád uprostřed skladiště, ale je to první krůček k vysněné pracovno-herně.
Náš byt i způsob užívání jednotlivých pokojů je totiž kapánek netypický. Kuchyně je součástí obýváku a často se v obýváku i spí. Na gauči, na zemi, kde zrovna kdo padne. Ložnici sdílíme všichni dohromady a rozhodně to není a nebude klidová část bytu, manžel tam (zatím bohužel jen v hlavě) buduje trojlůžko, horolezeckou stěnu a závěsnou houpačku a možná i nějaká ta skluzavka se tam vymyslí. No a ve třetím pokoji budeme mít takový tvůrčí prostor s hudebními nástroji, šicím strojem, dětskou hernou pro "špinavé" činnosti jako je malování, modelína a tak. Už se na to moc těším. Výhoda je, že až přijde čas, tak všechno velmi snadno změníme na prostory, které budou nám všem poskytovat dostatek soukromí. Jenom teda my dospělí se budeme asi muset drobátko uskromnit. Ale já stále věřím, že tou dobou už budeme mít výhled na nějaký domeček.
A tady je jedna malá vychytávka z hlavy mého muže, který zaslechl, jak nadávám, že mi neustále padají ty ustřižení nitě a je z toho pak čurbes všude po bytě. Přišel a beze slova vyřešil :)
Pokud se budete pouštět do vlastního nosítka, budu ráda, když se pochlubíte s výsledky na FB Back on Trees!
*Jantar*


















































Připisuji na svůj nekonečný šicí seznam :-). Jak mě holky vidí nosit nejmladší sestřičku, chtějí samozřejmě taky nosit panenky. Zatím si vystačí s kusem látky jako šátkem, ale chtělo by to něco reprezentativnějšího :-).
OdpovědětVymazatPrave jse dosila podle vaseho navodu. Moc diky jste super ;) kdybych vedela jak dat foto, tak i ukazu :)
OdpovědětVymazatJežiš..teda to je TAK roztomilý! Krásná věc. Moc!
OdpovědětVymazat